Přidat odpověď

Jinak kytko k těm prkotinám. Před třemi týdny jsem byla hospitalizována na neurologii, točila se mi hlava, obraz se mi neustále hýbal, nebylo mi dobře, ale hlavně měla jsem slabost v nohách, sama jsem nemohla chodit, s oporou z obou stran jsem to jakž takž zvládla, měla jsem problém s rovnováhou. Přiznávám, že jak jde o zdraví, jsem úzkostlivý typ, za prkotinami vidím spíš ty horší věci, přestávám uvažovat racionálně, pomalu přemýšlím o smrti - nevím proč to tak mám. Takže jsem se před těmi třemi týdny fakt hodně bála, měla jsem slzy v očích. Ale narazila jsem v nemocnici fakt na skvělou neuroložku, byla super, můj stav a obavy jí nepřipadaly jako prkotina, hladila mě po ruce, uklidňovala slovně, neustále mi opakovala jednu věc několikrát a neměla problém přijít za mnou znova, když se zase vynořily černé myšlenky. A o tom to je. Mně vážně o život nešlo a ta neuroložka to věděla, ale chovala se ke mně jako profesionál, řekla bych, že do toho dala i něco navíc a to bych v duchu tvé logiky taky mohla prohlásit, že jsem se jako pacient chovala hrozně a hystericky. A o tom to je. Ale zase na druhou stranu chápu, že i lékař je jen člověk a ty služby vám nepřidají, celý systém, jak je nastavený...