Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ahoj maminky, dost me zaujala tato diskuze a rada bych slysela vas nazor jak resit nektere situace. Po prohresku se snazim vysvetlovat a domlouvat, spis jak s kladnym vysledkem se setkam s rozezlenym "nebudu, nechci" atd. To v lepsim pripade. Jinak me ve zlosti, ze ji od neceho velice zabavneho odnasim, proste nafackuje. Pak mi ujedou nervy a uz to lita. Priklad neni tak stary: na zastavce MHD si Adelka nasla uzasnou zabavu - rozhodla se, ze si bude hrat s "vajglama", fuj jeste ted se mi zveda zaludek z te zaplivane zeme, do toho klasika prijizdi ocekavany autobus. Samozrejme ze sem se snazila vse zvladnout v klidu, nakonec jsme se stali stredem pozornosti a kritiky, ze by mala za tu scenu zaslouzila na zadek. Domu jsme jeli dlouhych 17 minut. Celou cesu sme stravili vysvetlovanim jak je ta zem a ty "vajgli" hnusne atd. A takova mila pani se k male sklonila v dobre vuli mi pomoct. Chudak, chytla od nasi Adelky facku. A to uz ode me dostala. Tak a ted mi reknete, to se mame nechat terorizovat uz od takoveho prcka?