Přidat odpověď

já jsem to teda nesnášela, před rodičema. Jednou jsme na vš hráli divadlo, to bylo fajn, ale besídky. Ted jsem musela (víceméně) se svěřenýma dětma dělat vystoupení na den matek (maminky byly moc rády, to jo), ale chudinky děti, bylo mi jich líto, byly úplně vystresované(a to jsem se jim to snažila usnadnit, až se ze mě kouřilo!). Svou dceru se vesměs snažím uchránit podobných traumat. Teda já to jako trauma viděla v dětství, i nyní v roli pozorovatele.