Přidat odpověď

Většinou se do diskuzí moc nezapojuji, ale mám dojem, že ty máš jasnou představu toho jak se tvé dítě má chovat a nějak ti nejde se smířit s tím, že prostě mu to nejde, neudělá apod. a bereš si to osobně. Viz. tvé reakce, jak jsme se chovali dříve, nebo když na ní chtěl, tak se tak měl chovat. Krom toho, že má diagnozu, kterou si nevybral ti to zcela určitě nedělá naschvál. Chápu, že je to pro vás těžké, ale pro něho též. Možná by bylo lepší se z tvé pozice oprostit od toho jak by se měl chovat dle tebe a snažit se to ulehčit jemu. Myslím, že i dospělí často přecení své síly, dítko prostě mohlo před lidmi dostat strach a reagovalo na to po svém - ale ty se cítíš zklamaná, ztrapněná a dáš mu za to tak, že si týden nesedne na prdel. Pokud nezměníš pohled na své dítě, tak to bude dle mého gradovat.Přeji hodně síly a najití co nejelepšího způsobu pro vás oba.