Přidat odpověď

mili p,asi máš pravdu,já jsem se nad tím zamyslela a máš pravdu v tom,že jsem se s tím asi nesmířila a pořád se snažím o něco,co asi nejde,teď už se snažím dávat mu dobré vzorce chování,jenže se mi zdá,že se vše míjí účinkem,důsledně a striktně jdu na něj od jeho třech let,do té doby jsem vůbec nevěděla co s ním,od mala mi stále jen brečel,byl furt nemocný,narodil se tři týdny před termínem,měl 2,35 kg a 44 cm,myslím,že i tohle má vliv na to jaký je,ale nejhorší je ta beznaděj co s ním,nepochopí,když se musí něco změnit a je to na denním pořádku,jeho vztek,opozice,je to vlastně pořád,je to těžký ho přijmout jaký je a nesnažit se ho předělávat