Přidat odpověď
Beru to tak, že vím, co se ode mě bude na daném místě očekávat, a vím, že to zvládnu. Pak nikdo nemá právo se ptát a rozhodovat za mě, podle nějakých svých stereotypů. Pokud si nejsem jistá, zda vyhovuju nárokům, pak já osobně se zeptám, a nechám to posoudit zaměstnavateli.
Např. jsem při pohovoru na místo v zahraničí předem sama řekla, že mám dvouleté dítě a budu potřebovat, aby mi umožnili práci z domova, kdyby bylo nemocné. Byla bych totiž radši, aby mi tu práci nedali, než aby mi ji dali a já to pak nezvládala. Naopak služebky jsem věděla, že zvládnu, a dost by mě naštvalo, kdyby předem předpokládali, že ne a práci mi kvůli tomu nedali.
Btw, byli tehdy dost vyděšení z toho, že jim tam říkám, že mám dítě - asi by z toho měli dost polízanici, kdyby to vypadalo, že se na to ptali.
Předchozí