Přidat odpověď

Babo Jago,
pak to možná souvisí i s tím, kolik energie je člověk ochotný do toho vrazit...
My jsme tři sourozenci, všichni vysokoškoláci a nikdo z nás angličtinu nezvládnul, přičemž já měla nejlepší předpoklady, protože jsem měla šanci už na konci základky, i když jen jako kroužek. Mimo klasickou jazykovku (základní školu s rozšířenou výukou jazyků) se tehdy člověk moc nepotkal. A u nás se snad učila ruština a němčina, takže angličtina ani tam nebyla.
Na gymplu jsem se s angličtinou nechytla, s němčinou jsem taky začínala (na ZŠ jsem měla pouze ruštinu) a nakonec v pohodě odmaturovala a v základu se i domluvila. Angličtinu jsem zkoušela ještě na vejšce. Pak už jsem to vzdala, měla jsem poměrně brzy rodinu a dneska, se čtyřma dětma, už si na nějakou cestu kvůli naučení angličtiny netroufnu a platit jazykovou školu bez víry, že se něco změní, to už nedám .
Můj muž prošel jazykovou základkou a jazykovým gymplem, ale prý se nejvíc naučil z PC her. No a i bez nějaké speciální výuky (jazyková škola, pobyt v zahraničí) byl schopný ve dvaceti přednášet v angličtině na konferencích a psát odborné články, anglicky komunikuje radši než česky a problém s porozuměním měl jen ve Skotsku, když na něj mluvil někdo, pro koho nebyla angličtina rodnou řečí, s těma jsem se většinou domluvila lépe já (posunkama )...