Mě včera odvařila dvouletka když se při obědě ptala, jestli odpoledne půjdeme ven za koníkama. Na mou odpověď že nevím, možná obrátila oči v sloup a pronesla s patřičnou intonací "pane bóoooože" Lehla jsem já, manžel i přítomná babička
.
Synátor (pozítří 6 let)je taky oříšek, poslední dobou mi na všechno říká že nechce NIC. Takže nechce nic k snídani, nic pít (bohužel to fakt dost dlouho bez pití vydrží), na nic si hrát, nikam chodit, nechce zmrzlinu ani večerní pohádku. Co mu na to mám říct? No nejradši bych mu dopřála to jeho NIC, bohužel i on se musí přizpůsobit chodu rodiny a ven s námi jít musí, doma ho samotného celý den jaksi nechat nejde