Přidat odpověď

Ajlino, je to prosté - manžel si bude muset zvyknout. Můj muž pracuje krátký dlouhý týden, v dlouhém týdnu tedy moc nehlídá, takže to u nás (pokud jsem v práci) vypadá tak, že přijdu po šesté z práce, převezmu děti od babičky, o nějakém klidném záchodě, sprše či čemkoli takovém si nechám jen zdát a prostě s dětmi funguju až do té doby, než jdou spát. Často ještě pracuju po jejich usnutí, manžel chodí kolem desáté. Ráno vstanu a šupajdím do práce. Chlap by to samozřejmě zvládl taky, to jsou jen takové přestavy, že ne. Zrovna včera mi švagrová líčila, jak ráno vstane, připraví snídani sobě i dětem, svačinu dětem, připraví jim oblečení, vzbudí je, přinutí snídat a odchází do práce. PAK vstává můj bratr, který se nasnídá, trochu si zabuzeruje a odvádí děti do školy. Na můj dotaz, proč proboha snídani a ty ostatní carapatičky nedělá brácha, se mi dostalo odpovědi,ž e by musel dřív vstávat a bůh ví, co by děti jedly. To je pak těžký.