Přidat odpověď

Tylity, to asi žijeme každá na jiné planetě?

Ty na jednu stranu obhajuješ právo prarodičů na vlastní život (které bezesporu mají), na druhou stranu máš své tchýni velmi za zlé, že v praxi uplatnila to, co obhajuješ.

Tak jak to vlastně je?

Moje zkušenost: převážnou většinu věcí okolo dětí (včetně doprovodu na četné kroužky atd.) si zajišťujeme s manželem sami a považujeme to za svou samozřejmou povinnost. Ale vím (a jsem za to vděčná), že kdyby nastala mimořádná situace, nebo i jen kdybychom o to poprosili, tak by to babička nebo děda (tj. moji pěstouni ) bez řečí šli a přivedli ze školky nebo školy.

Babička nám hlídá občas večer, abychom se někam dostali spolu jen sami dva. Přes den se snažíme, aby to nebylo moc často (tj. tak 3-4x do roka), protože už oba mají svoje léta a nechceme je zatěžovat.

Před jakýmkoli hlídáním je vždy první věc, že se zeptám, zda babička v tu dobu může, a babička nemá problém mi odpovědět, že ne, že má třeba toho kadeřníka, a mně by ANI VE SNU nenapadlo mít jí to za zlé nebo uvažovat stylem "když máš něco důležitějšího". Prostě to respektuju a jsem ráda, že má svůj život. Zato když mi řekne, že je ochotná v danou dobu hlídat, tak vím, že to myslí doopravdy a že si na to ten čas udělat chce.

Naprosto nechápu, co je v tom za problém.