Dobře, Alice, chytám rukavičku. Za prvé, antidepresiva jsem začala brát až PO narození svého syna, a další dítě neplánujeme. Za druhé, ber to tak, že bez antidepresiv bych své rodině asi nebyla nic moc platná. Nevím, jak by to všechno dopadalo, ale mohlo to končit různě, počínaje tím, že bych na syna bezuzdně, téměř nepříčetně, řvala (což když se stalo, byl to impuls k tomu, abych se sebou něco začala dělat), přes to, že bych živořila někde v nemocnici, a moji blízcí se celoživotně museli obejít beze mne, až k tomu, že bych se eventuelně MOHLA i dopustit sebevraždy. Jak vidíš, proti tomu jsou nějaká antidepresiva čajíček pro batolata.
M.
Předchozí