Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Ale jo, klidne! Mam kamaradky neplacacky a mame mezi sebou jasno, ze jsem placacka. TAkove vyhazovani hracek z kocarku... Ony podavaji, ja podam dvakrat, podruhe reknu ze priste uz nedam a nedam. Me to sbirat nebavi. To je sice bez placani, ale moji male se to moc nelibilo. Nakonec zjistila, ze se veci ven z kocarku nevyhazuji. Nebo sundavani cepice, sunda jednou, nasadim, sunda podruhe, odelam tytyty a zase nasadim. Potreti ji uz mirne placnu pres ruku. Ony to delaji jinak. Vysledek je tyz, nase deti nevyhazuji veci z kocarku a nesundavaji cepice. Takze placacky, neplacacky - me je o fuk, pokud me nechaji na pokoji, ale jak zacnou mit kecy o tom, ze svou dceru mlatim... Grrrrrr Proste to neberu.
Ja jsem proste bytostne presvedcena, ze u nas by placani nefungovalo. Ne proto, ze by to mala nezvladla, ale protoze bych to nezvladla ja. Vychovavam ji jak nejlip umim a delat nic proti svemu presvedceni proste nebudu. A kecat si do toho nenecham - zvlast prooze to funguje. Ale znovu podotykam, ze se tu nejedna o zadne mlaceni nebo tyrani, mala vetsinou ani nezabreci a kdyz jo, tak spis vzteky, ze nemuze delat co chce. Bolesti to teda neni.
Vlastne jsem mela jediny konflikt s matkou neplacackou, a to se svagrovou, kdyz mala brala ze stolu jeji hodinky. Po NE, znovu NE prislo Ne s placnutim pres ruku a ji se to nelibilo. Jeji syn je nerizena strela a to mu uz budou tri. Ona by to resila tim, ze by ty hodinky proste dala pryc. Proc ne? Je to jeji problem a ja ji do toho nemluvim, jenze to same chci od ni.

Lesina