Je dobře, že jste zajedno s přítelem a nejsi k tomu lhostejná. Určitě jim neustupuj a když jsou u vás, tak prostě platí vaše pravidla.
Ony to zkouší i vlastní děti (6 a 2,5), třeba po návratu od babičky s dědou ("proč u dědy mohli to a to doma ne..."). Jasně jsme dali dceři (a teď se snažíme i synovi), že u dědy rozhoduje děda a doma my (i když s tím třeba někdy nesouhlasím, ale prostě ten kdo je má zrovna na starosti, tak ho podržím i v případě vnitřního nesouhlasu - a pak si to třeba někdy bez dětí vyříkáme, že si to příště nepřeju, aby měli tatranku k snídani apod.).
S hysterákem se do určité míry musíš smířit. A čím přísnější jim dáš hranice, tím se to dočasně ty vzteky zhorší, ale jen na určitou dobu.
Dcera už se hodně zlepšila, ale zrovna nedávno frfňala u večeře, že jí to nechutná a že jí na to musím dát kečup aj. výmysly - v tom případě jsme jí řekli, že teď je k večeři tohle a nic jiného nebude, jestli nechce, že může jít spát a počkat na snídani.... (samozřejmě jsou věci, které nemá ráda - třeba špenát, tak si dá jen knedlíky s masem a je to, ale tohle nebyl ten případ, byly vaječnice-topinky, které normálně jí a malý už měl v sobě asi tři).
Držím palce a přeju moudrost a trpělivost spojenou s pevnou rukou