my máme vztahy špatné, majitel uvedl stav domu do "domu hrůzy", což nechápu, když tu sám bydlí. opravy neprovádí, o nic se nestará, to co je v jeho kompetenci z něj musíme mámit a nepříjemně se dohadovat. Bydlí v bytě vedle nás, ale sotva se zdravím, přitom jsme vrstevníci, i děti mají podobně staré. Jeho manželka už se zde sprostě pohádala se všemi "starousedlíky". S novousedlíky asi taky, protože byty uvolněné po regulovaných nájemnících jsou stále volné, vždy tu krátkodobě někdo bydlí a hned zmizí. ani se nedivím. Dokoce má volnéi nebytovky, což v centru Prahy nechápu, mohl by vydělávat, má jich tu 200 m2 nejmíň a pronajatých sotva půlku. Vypadá to tu jak na staveništi nebo ve vojenském bunkru, taky bych případnou firmu nechtěla mít v takové "kůče".
Nás tu drží zatím ještě "malá" činže a hlavně to, že kluci mají školu, doktory a další nezbytnosti "za rohem". Ale už se rozhlížíme. Vždycky jsem si myslela, že odtud lehce zvednu kotvy. Ale teď mi došlo, že tu bydlím už skoro 22 let, což je nejdýl z mého dosavadního života. Takže při případném stěhování nechci jiné "bydlení" ale jiný DOMOV. Je to těžké.