Přidat odpověď

Lenko: "Tenkrat jsme se bavily jako dve dospely zensky a ja byla hrda, ze se semnou mamka na takovy tema bavi jako rovna s rovnym.
Dneska me mrzi, ze mi to rekla, mela si to nechat pro sebe, tohle nejsu veci, do kterych maji deti strkat nos..a to ani sestnactilety, ani dospeli"

Já myslím že tímhle jsi to vystihla:
rodiče tyhle věci nemají svěřovat dětem (tím myslím malým a mladým), pokud to není vysvětlování toho, že se rodina rozpadá.
Můžou to svěřit v době, kdy se jejich vzah mění- a už to není vztah dospělý- dítě, ale dva rovnoprávní dospělí.
Ani tehdy by neměli chtít aby to za ně jejich děti řešily, aby jim radily, nebo se stavěly na jakoukoli stranu.
Ale od určitého věku, kdy už mám vlastní rodinu a jsem dospělá-
a chci mít se svou matkou vztah, jaký je mezi dvěma dospělými ženskými, které jsou si v životě hodně blízké-
tak nemůžu považovat za chybu, pokud se ke mě nechová jako k malému dítěti a netají různé důležité věci.

Ale to je otázky volby-
je možné mít v dospělosti s rodiči vztah pořád stejný jako v dětsví- nechat se jimi kibicovat,kritizovat a chtít po nich aby mě chránili před zlým světem-
nebo s nimi můžu mít rovnoprávný vztah, ale pak mě holt před ničím chránit nebudou. A díky tomu se možná dozvím něco, co tak úplně vědět nechci, ale možná jim taky budu líp rozumět.