Přidat odpověď

Momentálně pracuji na částečný úvazek pro chlapa - můj manžel. Horšího a zároveň lepšího šéfa jsem snad nikdy neměla , vím, že práci co chce je smysluplná a můžeme se konfrontovat a pomlouvat jak chceme, nakonec se to stejně musí nějak domluvit, páč jde o naše prachy..
Dobrý je, že mě chtěl do práce i přes to, že mám 2 malý děti, babičku jen občas a musím dojíždět. Takže jsem vlastně ráda, že ho mám.

Pracovala jsem v několika kolektiech. Mužských, ženských i smíšených. Záleží na lidech. I v některých smíšených kolektivech byli pitomci, drbny, podšívky.. Ve smíšených kolektivech se ale většinou neočekává, že se budeš bavit se všemi stejně a tak nějak se tam to působení rozloží. U typicky mužských kolektivů je výhoda "osamocené" ženy, kdy muži jsou rádi, že jí mají - pokud není vedoucí! U ženského kolektivu zase všechny očekávají, že se budou bavit hromadně a všechny pospolu drbat a jakmile některá vybočuje, tak je zle - z toho pramení asi to nepochopení - nicméně záleží hodně na vedoucí osobnosti toho kolektivu (nemusí být nutně šéf/ka). Je-li to drbna a pipina, pak totéž očekává od ostatních, je-li normální i kolektiv je normální a tyto třecí situace jsou spíš jen vybočení z normálu.