Přidat odpověď

To znám Je to skoro všude stejný, jestli ti to aspoň trochu zvedne náladu

Já už mám nejhorší skoro za sebou (rozdíl máme 2roky´+ 4 měsíce a mladší dcerce už bude momentálně skoro 1,5 roku) a začátek byl nápor na nervy. Miminko trpělo na prdíky, i když oproti staršímu to byl jen slabej odvárek, starší se občas nudil (zachraňovalo mě dvd s pohádkama) a navíc dodnes nesnáší dětský pláč. Takže začala řvát dcerka a syn okamžitě spustil taky, tak jsem to měla často stereo Navíc mu začalo těsně před narozením ségry období vzdoru, to bylo veselý, ale celkově jsou jinak oba hodní, takže si až tak nemůžu stěžovat.

Mně teda připadá, že víc práce, i když už ne takový stres je to teď, kdy dcerka už tolik nespí a hlavně neleží, ale běhá jak čamrda. Takže po hřišti honím oba a je fakt, že času mám teď míň než úplně na začátku. Tak to jsem tě asi nepotěšila

Ale od zkušených jsem zaslechla, že stačí přežít první dva roky a pak už je to pohoda, tak dočkejme čau