Přidat odpověď

GD,
bydleli jsme také na P4 v novostavbě, v 3 + kk (ale bylo nás šest a tři psi). Museli jsme změnit prostředí z mnoha důvodů, mimo jiné proto, že mi zemřela maminka a já prostě musela pryč. Chtěli jsme buď větší byt v Praze (nejlépe ta P4, kvůli práci a škole) nebo domek někde za Prahou. Novostavby padly jako první možnost a také jsme je jako první možnost vyřadili, byli pro nás neúnosně drahé a to už i velikost 4 + kk, což bylo absolutní minimum, které pro nás mělo význam. Navíc byc si asi musela projekt nakreslit sama, žádný z návrhů se mi nelíbil.
Pak jsme koukali po těch bytek a od velikosti 4 + kk to byly stejné ceny jako některé domy od 10 do 30 km za Prahou.
Takže pak už jsme jen koukali po domech, místech, dostupnosti...
Vyhrál dům sice 30 km od Prahy, ale na konečné linky PID a ještě je tu i vlak na Prahu, je to už malé město, žádný satelit, takže je tu vše, co člověk potřebuje a do 10 km je ještě navíc město okresní, sice nijak velké, ale tam jsou i střední školy, nemocnice atd...
Dům je 8 + 1 z osmdesátých let, takže byl ihned celý k obývání, postupně (vždy o prázdninách) si ho obnovujeme. Má tři koupelny, což se při našem počtu ukázao jako ideální, každé dítě má svůj pokoj, my pracovnu. A co je super, kdybych si ho měla sama navrhovat, asi bych ho nevymyslela líp. Byl to první dům, na který jsme se jeli podívat a na další už jsme nešli, byla to láska na první pohled. Zahrada akorát, děti tu mají v ulici spoustu vrstevníků, dá se říct že lepší už to být nemohlo.

A teď ta negativa. Problém byla cena, která ale byla stejná, jako větší byt v Praze a poloviční oproti jakékoliv dostupné novostavbě. V době, kdy jsme si brali hypotéku, byl náš příjem 80 tisíc a to jsem já nevydělávala. Navíc byla naděje splatit hypotéku třeba hned po roce, pokud by vyšel jeden projekt a dobře se prodal náš byt po mojí mamince. Jenže do roka se situace totálně změnila, nastala krize, která se nejdříve projivila v tom, že byt se prodal za o milion nižší cenu, později došlo na pád projektu, teď už je to skoro rok, kdy se zákazníci pohybují na pokraji krachu, takže neplatí a naše příjmy se dostaly někam k 30 tisícům, což je sice v dnešní době pořád ještě slušné, bohužel při 20 tisících za hypotéku už to tak veselé není. A protože máme v domě vše na elektřinu, i topení, tak platíme ještě i hodně ČEZu. No a tak žijeme z úspor, které docházejí a myšlenky na to, že o barák přijdeme, jsou častější a častější.

Nemyslím si, že jsme udělali chybu. V době, kdy jsme se stěhovali, nenapadlo ani mého muže, ekonoma a poměrně dobrého prognostika, že propad během dvou let bude tak velký. Budeme se snažit udržet se tady za "každou" cenu, protože jsme tu se vším hodně spokojení a naplnilo to všechny naše představy, zejména v rámci našich tehdejšíc finančních možností.

Přeju šťastnou ruku při výběru, ono všechno má svá pro a proti, já bych určitě doporučila nějaké menší městečko než satelit nebo malou vesnici, odkud se musí dojíždět úplně kvůli všemu. Také s vámi budu doufat, že se ekonomická situace nebude už tak hrozně zhoršovat, jako se to stalo za poslední dva roky, začínám mít pocit, že už ani není co zhoršit (i když vím, že je, takže spíš jen doufám). Hypotéka je vždycky risk, ale lidí, co se bez ní obejdou, zas tak moc není, pokud tedy nemají štěstí na dědictví po prarodičích a rodičích .