Jani,
já vím, že počet dětí není to nejpodstatnější - to jsem jen reagovala na Lucyenin názor. - Víš, taky mám v jednom ze čtyř okolních měst vyhlídnutou školu, která sice údajně není alternativní, ale řadí se do projektu Zdravá škola. Podle toho, co uvádějí na netových stránkách, jsou jednou z "pilotních škol, které se podílejí na přípravě a ověření metodiky tvorby Školních vzdělávací programů podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání" (doslovně okopírováno). - Je tam slovní hodnocení, místo zvonění na chodbách zhasnou světla, na děti se nekřičí, o přestávkách je volně k dispozici tělocvična a nějaké další věci. Co se první třídy týče, mají o jednu hodinu tělocviku týdně navíc. Na druhém stupni se vyučování některých předmětů transformovalo na povinně volitelné předměty, je jich tam spousta, ne tři jako za mě. O zdravém školství jsem si půjčila v knihovně příručku, podle ní jde o to, aby učitelé vedli děti k akceptaci sociálních pravidel, byly k sobě tolerantní, uměly spolu vycházet, spolupracovat atd (nebo tak nějak, není to slovo od slova). Zároveň celková atmosféra zdravých škol směřuje k tomu, aby se všichni aktéři na škole cítili dobře, tedy mimo jiné aby učitelé brali žáka jako partnera do diskuze atd. atd. Strašně se mně to líbí, a kdyby to šlo, hned bych tam syna dala. Jenže... Jenže to dojíždění. Vlak ani auto není zadarmo; sice máme ZATÍM režijky, ale z manželova zaměstnavatele se stal dceřinný podnik ČD, a vedení ubírá zaměstnancům jednu výhodu za druhou - takže to není, bohužel, na věčné časy. Naopak, když nastoupím do práce, tak s největší pravděpodobností do úplně jiného města, a kdo by syna vyzvedával a vodil do školy?... Atd. - Prostě se svou touhou dát syna na tuto školu tu stojím já sama proti manželovi i všem "rádcům" ve výchově z našeho okolí. Manžel TEORETICKY nebyl proti, jen se velmi, velmi obával, že bychom to nezvládali. A to i přesto, že si myslím, že právě syn by nějaký ten alternativní přístup potřeboval jako prase drbání.
M.
Předchozí