Přidat názor k článku Když se máma s tátou hádá

Marťuško,
my se vlastně taky nijak nehádáme. Přinejmenším ne v tom smyslu, že bychom na sebe nepříčetně řvali, častovali se sprostými nadávkami anebo si vyměňovali podrazácké urážky. - Pořád se máme natolik rádi a natolik si jeden druhého vážíme, že si skutečně "jen" vyměňujeme názory; akorát já občas při tom bulím, a akorát to není "jen" zcela chladný kalkul - občas mluvíme dosti důrazně (hlavně já). Nicméně zatím se nám daří to kočírovat v rozumných mezích. A vždycky jsme se pak po hodince dvou udobřili, tichou domácnost jsme měli jedinkrát, ještě před synovým početím - a snažím se tomu vyhýbat, páč jsem stejně nakonec akorát tak bulila do kapesníku...
Poznámka k tomu "kočičímu" způsobu: jsem velmi, velmi upřímnej člověk - a nedokážu dělat nic, co mi nejde od srdce. Kočičí přítulnost mě opustila asi tak po dvou letech manželství, poté, co jsem se přestala "cítit" mazlící kočičkou, ale životem dost slušně otloukanou píšťaličkou. Teď nedokážu být v krušných chvílích až tak nad věcí, abych se po kočičím způsobu vinula a mazlila; tam potřebuju být zcela upřímná a zcela upřímně hledám upřímné, kamarádské a rovnocenné řešení. - Místy mi "kočičí způsob" připadá nedůstojný; určitě ne tehdy, kdybych ho měla užívat z vypočítavosti, jako že "tím víc dosáhnu".
M.