Xantipo,věř mi,že jsi normální...a nebo jsem taky nenormální.
Mám o jedno dítě méně,ale jsem na tom stejně.Všechno jde jen do určité chvíle a pak pohár trpělivosti přetéká.Křičím,plácám.I když to nedělám zrovna ráda.
Nemyslím si,že tím někoho tyranizuji,ať už fyzicky nebo psychicky.
Můj muž,kdybych na něj přišla s ,,ženskou taktikou" by mně poslal někam.Nesnáší to.Říká,že takovýmto způsobem dělají ženské z chlapů blbce.A já si teda blbce nevybrala.Naštěstí to nemám vůbec zažité.Tak si to pěkně vyříkáme,někdy i pokřičíme a jde se dál.
Je fakt,že opravdu vážné spory se snažíme řešit až večer,kdy děcka spí.A neřvat.To se pak okřikujem navzájem,,neřvi".Ale když přijde pozdě z ,,práce" dostane to hned začerstva.
Předchozí