Přidat odpověď

Tinko, po pravdě, já už třetí dítě nechtěla. Sama jsem takovým dítětem, narozená dlouho po "mladší" sestře. Vždycky jsem sice tvrdila, že kdyby k tomu došlo, tak to malé pryč nedám, jen kdyby bylo postižené, ale snažila jsem se neotěhotnět. Jak ale říká lidové moudro, odříkaného chleba... a tak se zadařilo svým způsobem proti mé vůli. Malý byl, a naštěstí je, v pořádku, a proto jsme mu dali šanci žít. Porodu jsem se bála jak celých těch 14 let po dcerčině porodu(ten byl rychlý a bez komplikací) tak i celé tohle těhotenství. Ale mé obavy byly spíše z průběhu porodu, jak už jsem psala, první byl hrozný a já se bála, že se to bude opakovat. K tomu se přidaly těhotenské komplikace díky placentě, takže v závěru jsem nevěděla, jakého porodu se vlastně mám víc bát, jestli klasického, kdy mi "hrozily" bolesti "před", nebo císaře, kdy by ty bolesti nastoupily "po". Nakonec jsem to všechno hodila za hlavu a bylo to dobře. Nicméně doufám, že tohle bylo už opravdu poslední těhotenství.