Přidat odpověď

Je mi tě líto,věřím, že z toho máš hlavu jak pátrací balon. Souhlasím s holkama, že takhle brzy slušný psycholog diagnosu neuzavře, maximálně vysloví podezření. Navíc kvalita psychologů se v tomhle opravdu různí, počkala bych na vyjádření dr. Krejčířové, to je jeden z našich nejlepších diagnostiků. Kdyby to potvrdila, tak je možné zkoušet nejdřív behaviorální zásahy, nácvik soustředění, reakce na afekty, léky bych brala až jako poslední možnost. Zodpovědný neurolog nebo pedopsychiatr by stejně léky ritalinového typu předškolnímu dítěti nenasadil, ty se takhle brzy dávají jen v opravdu hodně těžkých případech. Ale výhledově bych se jim nebránila, pokud je šance, že se s nimi opravdu zlepší kvalita života dítěte a rodiny (speciálně proti Ritalinu byla v USA rozpoutaná šílená kampaň, která je z větší části nepodložená, vzešla z toho, že tam se jednu dobu předepisoval masově, a částečně se to přeneslo i k nám). Ale nenechala bych se ukolébat ani vyjádřeními typu "normální vzdor dvouletých, z toho vyroste, zlobí a vzteká se každé dítě". Problém je v tom, že rodiče dětí, co ADHD nemají, si nedokážou představit tu míru, v jaké to probíhá, tu obrovskou psychickou zátěž, dokud to nevidí na vlastní oči (a pak někteří tvrdí, že je to výchovou...).