Přidat odpověď

Včera jsem už neměla čas dočíst, ale taky mě to trklo.
Svojí původní rodinu miluju, pomáhají mi, co mohou a já vím, že budu moc ráda pomáhat jim, až nebudou vládnout. Manžel taky, tam toho ze začátku našeho vztahu dost využívali.
Ale pupky máme přestřižený, priorita je zájem naší nové (10 let) rodiny. Pokud koliduje nárok na volný čas, pokud potřebuje někdo do špitálu, je jasný, že se jede.
Pro vyjasnění konfliktů (tchyně je citová vyděračka, moje máma zase původně učitelka, nyní účetní - ta ví VŠE nejlíp) komunikujeme - zvlášť v ne úplně příjemných věcech každý se svými rodiči.

Vůbec si neumím představit, jak určit, koho miluju víc. Absolutně a bez výhrad miluju děti, lásku k manželovi nějak neumím porovnat s láskou k rodičům.