Přidat odpověď

Přesně tak.

Já myslím, že to má své přirozené pořadí.

Jako rodič dám život svému dítěti, nějakou dobu se o něj budu starat se vším všudy a pak ho budu muset "pustit".

Žádnou přehnanou vděčnost za to nezasluhuji (slušné zacházení ale ano!) protože to byla moje volba přivést ho na svět a jsou s tím spojeny také určité povinnosti.

Ani mi nic nemusí "vracet" v tom rozsahu, co jsem to poskytla já. To není dluh, to je štafeta, a správné je předat ji svým dětem.

Samozřejmě předpokládám a přála bych si, aby až mé děti budou mít svou rodinu, byla pro ně ta jejich rodina na prvním místě před námi rodiči. A doufám, že si zachováme dobré vztahy, ale nepřála bych si, aby mne mé děti upřednostňovaly před svým partnerem, protože pokud by tomu tak bylo, byl by jejich vztah chorobný a to bych jim samozřejmě nepřála.