Přidat odpověď

Moje máma má zase takovou tu formu mateřské předvídavosti - podívá se na mně a okamžitě ví, co nikdo jiný nepozná. Ví, že mám o kilo víc, že mám nějaký průšvih, něco nechci říct... je jako nejlepší kamarádka. Chodíme k našim s dětmi docela často, ale ne proto, že bych se cítila povinována, ale cítím se tam dobře, s mámou si dobře pokecám, táta s bráchou blbnou s dětmi, je tam taková pohoda. Když přijedeme k tchánovcům, tak tam tohle není, tchán čumí na televizi (teda už ne, před týdnem zemřel), tchýně něco šudlá v kuchyni. Naše zajímá, co děláme, jak se máme, co je nového, radují se z každého našeho úspěchu, je to takové upřímné.
Taky počítám s tím, že jednou, až budou rodiče staří a nebudou se o sebe moci postarat, si je vezmu k sobě. A pokud by s tím chlap nesouhlasil, tak půjde on.