Přidat odpověď

Mně je to celkem jedno, důležité je, že se ten člověk snaží něco dělat a jen nežehrá na nepřízeň osudu a nesnaží se urvat invalidní důchod (jak je časté v kraji, odkud pocházím). Vždycky jsem v práci říkala, že až tu nebudou mnozí z mnanžerů, nikdo si toho ani nevšimne, ale až nepřijde uklízečka, budou to vědět všichni.
A vadilo mi, jak se někteří kolegové, kteří jen cvrnkali holuby z nosu a vymýšleli, jak se vyhnout práci, koukali svrchu třeba na asistentky, ty musely být pořád ve střehu a stále k ruce nejen svému šéfovi.