Přidat odpověď

o vidíš Monty, já měla za to, že stále píšeš. Jenou jsi tu dávala na sebe odkaz do wikipedie,tak jsem se podívala, tuším bylo to na tvůj svátek, minulý rok v květnu....

A jak jsem tak četla, že musíš živit syna a snažit se, tak jsem si tě představovala zavřenou elé dny a noci u počítače, jak cosi mastíš a říkala jsem si, chudák ženská, ani se nedostane ven Ne, vážně, strašně si na tobě cením upřímnosti a tím, co jsi napsala, jsi u mě zase stoupla o kus výš. Tak držím palce, ať se ti daří a s klukem se máte fajn...

Jinak já mám obchodní školu, s maturitou, ale nikdy jsem se s tím neživila, dcera se mi narodila neplánovaně rok po škole, ten rok jsem strávila byť jako vedoucí, ale za pultem (na malém městě nešla najít práce) , pak se mi narodila dcerka a to už jsem si vůbec nemohla vyskakovat, dělala jsem co se dalo, abych si při rodičáku něco vydělala, přítel se flákal, dělala jsem po nocích, v marketech, ve skladu, za barem, za kasou o víkendu, abych přes den mohla být s malou, jelikož jsme se přestěhovali ještě na začátku těhotenství do Prahy a žádné hlídání jsme tu neměla a nemám. No a podobně jsem to táhla dál, jelikož malá byla chronicky nemocná do jejích zhruba šesti let a já musela být s ní. Teď jsem doma s klukem a o bude dál, musím teprve vymyslet. Spolehat se na střední školu s nulovou praxí se nemůžu. Do práce se strašně těším, ale bojím zároveň. Mám v plánu nějakou rekvalifikaci, něčeho, co mě bude bavit, nicméně až s tím zase vyjdu před manželovo známé, tak to budou pohledy, že nejsem prezidentka zeměkoule jako oni