Přidat odpověď

Nejprve vyjadřuju svůj obdiv, že zvládáš děti 2, já to 2.stále odkládám...2takto malé bych prostě nedala, jsem nervák.
Mně pomáhalo uvědomit si, že prostě děcko takto malé MI TO NEDĚLÁ NASCHVÁL, ačkoli to tak vypadá, resp ono má nárok zuřit, je malé, já to prostě musím ukočírovat (když bylo nejhůř a STRAŠNĚ JSEM JÍ XCHTĚLA NAPLÁCAT, odecházela jsem na wc bušit do zdi. Nekecám. Jak píšeš, pácnout je snadné v tom okamžiku, v dlouhodobém hledisku výchovy dle mého názoru tj mor.
Vím, že vařit s děckem je těžké, člověk to dělá 2x takovou dobu, ale přimlouvám se za malýho, abyste vařili spolu, zkusila bych mu zadávat ukoly, na které stačí:nasypat mouku, nalít vodu...nakonec jsem vždycky měla dobrý pocit. Maximálně bych ho zapojovala i jinak-ten uklid, žehlení. 2roky jsem dle mýho názoru doba vzdoru proto, že děcko si uvědomuje identitu, chce být strašně platné, chce být součást všeho...a okolí je táááák tupé, že mu to maří (neuvědomuje si, že už tj jedinec, ne pasivní mimino).
K přerušení činnosti: s tím jsme bojovalůi taky moc, ale vem si, že on nevidí tu následnou tvou aktivitu, on je TADY A TED, jeho obrázek je to nejdůležitější na světe, ne nějakej blbej oběd, nákup...já jsem si pomáhala např budíkem "dobře, budeme ještě malovat, až zazvoní budík, musím ukončit malování". Dcera to celkem respektovala. To samý pohádky: tahle bude poslední...nesmíš ale povolit další, manžel se nechal ukecat na další po "poslední" a dcera pak dělala scénu...tady to chce max důslednost.
Koukni na montessori videa, co píšeš, myslím, že by malej ocenil aktivity tady prezentované: přesypávat, přelévat-inspiruj se.
Co píšeš, myslím, že seš skvělá matka, jsi taky jen člověk, nebud na sebe přísná, děláš to dobře!!!