Přidat odpověď

Po svatbě a následném sestěhování jsem zjistila, že můj až abnormálně pořádný muž je od své maminky vychován k tomu, že použité oblečení navěsí na židli či křeslo a MAMINKA pak jde a ROZHODNE, co je třeba vyprat.
Jasně jsem mu sdělila, že já tohle dělat nebudu. Že fusekle, spodky a košili považuji DENNĚ za pranípotřebující a tedy že se toto prádlo odebere do koše na špínu, odkud bude mnou vybráno, vypráno a následně vysušeno a vyžehleno. Manžel to po několika názorných ukázkách nepochopil, takže jsem nastolila teror: NEPRALA jsem NIC, co nebylo v koši na špínu. Během asi 10 dní jsme došli do situace, že nebylo kam si sendnout, já měla vše vypráno a vyžehleno a PŘESTO muž neměl v čen chodit. Když se tomu podivil, tvářila jsem se naprosto blbě a nechápavě. "Ale v koši nic není!" a "A kde máš všechny ty trencle a košile?????". No prý "Tady - na židlích". Zeptala jsem se PROČ a bylo mi odpovězeno, že maminka..
"ALE JÁ NEJSEM TVOJE MAMINKA!!!".... No netrvalo to dlouho, asi tak 2 - 3 měsíce a muž pochopil... Už jsme manželé 25 let - prvotní pevné nervy se vyplatily.... (já to vše činila s milým úsměven na tváři....)
Simča