Ino, žili jsme v domě jeho rodičů, kam se pak přestěhovala i manželova rozvedená sestra s dětmi. Nefungovalo to, přesně jako u Lucky - dávali mi najevo, že mně tam nic nepatří. A přesto, že už bydlíme "ve svém", doma tu nejsem a oni nám do života neustále kecají a svoji nadřazenost mi dávají hodně najevo.
Co považuju za tragédii je fakt, že manžel je na jejich straně, chová se ke mně povýšeně a na mě nemají jediné slušné slovo. Takže jdu se 3 dětma pryč a on zůstane ve velkém bytě, který si sám postavil, úplně sám.
U nás jde hlavně o majetek, který já jsem nikdy neměla a oni ano