Přidat odpověď

L_ucinko, mně něco podobného udělal brácha. Nabídla jsem mu, aby u mně bydlely jeho děti, aby nemusely dojíždět denně 40 km do školy a zase zpátky. Takže kluci měli klíče od domu. Přijeli sem, nečekaní, ani se neozvali, odemkli a šli dovnitř. Okamžitě jsem udělala bengál, brácha nějak nechápal proč, takže se dozvěděl, že neleze do chlíva, ale do cizího bytu a že je slušnost se ohlásit, když sem jde, a ne že si odemkne klíčem. Oni na mně koukali jako zjara a prý "vždyť my máme klíče!" Nevím, jak chodí do jiných bytů, ale mně to teda silně vadilo. Udělali to celkem 2x, pak ještě tu byl další synovec na návštěvě a jeho děti si chtěly jít hrát do bytu mé dcery, co bydlí na patře, ale ona nebyla doma a děcka naprosto nechápala, pročpak že nemůžou jít do cizího bytu, když tam majitel není. Takže jsem jim všem dala najevo, že toto teda ne. Nakonec to skončilo tak, že synovci chtěli denně do školy dojíždět (ono jim nějak nedocvaklo, co je to bude stát, protě si udělali řidičáky a těšili se na každodenní ježdění), já to vzala a vyměnila zámky. Oni rok dojížděli a brácha vzteky vrzal zubama, protože denně dojíždět 40 km ráno tam a odpoledne 40 km zpátky je darda, a když k tomu připočítáš náklady na auto, povinné ručení a další, no, taky jsem s ním občas mluvila a prý "kluci jeli vlakem a autobusem". Holt někdy musíš být tvrdá a ostrá, za klid v rodině to stojí. Vola se ještě naděláš dost pro vlastní.

Takže nejdřív zpacifikuj manžela a pak dej jasně najevo, že cizí návštěvy živit nebudeš. Nebo ať se stará manžel, ať nakoupí, uvaří a postará se. Oni chlapi občas nevidí, co to stojí peněz a práce. Máš blbý jen jedno, a to, že se tě manžel nezastane.