Přidat odpověď

jde o to, jaká jsi ty, manžela dcera, jestli je syn stejný a vlstně to rodině vyhovuje, nebo je jiný a rodina tím začíná trpět (asi jo, podle toho, jak píšeš)
jestli máš pocit, že už ti dochází síly a brzo vypěníš, přestože malý sám se sebpu nemůže nic udělat, ale ty už prostě ztrácíš sílu z nevyspání, věčnýho řevu, pohybu, nervozity,... tak to řeš dřív, než se rozdlností v chování pokazí váš vzájemný vztah. Je ještě maličký, ale i tak bych se pokusila něco udělat. Co na to říká dětská doktorka? zkus nechat syna objednat na neurologii, třeba ti tam poradí, možná dají něco na zklidnění, ty se vyspíš, onse naučí spát a bude líp. Toto se těžko dá vydržet., My jsme řešili podobnou situaci, i když se synem o něco starším, po dvou letech nevyspání a věčnýho řevu a narůstající agresivity jsem usoudila, že má něco jako hyperaktivitu z únavy, únava pramení z neskutečně nekvalitního spánku a že už nemám sílu dál to zvládat. Malý dostal léky na zklidnění, n spaní, po dvou měsících jdeme na kontrolu, předpokládám, že léky vysadíme a spánek,který se povedlo navodit, b měl zůstat i bez léků. Malý už spí celou noc, aspoň většinou, daleko míň se vzteká, je hodnější, kldnější, komunikativní, začíná si víc hrát, je s ním lepší domluvaa já jsem klidnější a jeho občasný úlet vydržím snadněji.

nejsem zrovna příznivcem léků, hlavně ne u tak malých dětí, ale to nevyspání a věčná únava a nervozita můžou mít horší následky než dva měsíce zklidnění

kdybyste se dali stejnou cestou jako my, tak upozorňuju, že nazačátku léčby se krátkodobě (u nás tak na 14 dní) projevy ještě zhorší! ale pak se to zlepší a je to fakt znát :)
dokonce se zlepšilo písmo prostředního syna ve škole, když se uklidnila situace s nervozitou kolem chování nejmenšího, takže ber ohledy i na dceru, co to dělá s ní, a pochopitelně s manželským životem