Přidat odpověď

Ahoj Oolloo (mimochodem, pro ostatní- Oollaa je nový přítel v deníčku- tak můžete mrknout co tam o sobě napsala ),
já jsem metodu čtení neřešila, učím, jak to jde, jak to nejde, neučím. Starší, která už do školy chodí má problémy, mj.vývojovou dysfázii, která se vyznačuje špatným tvořením vět a slov a špatnou výslovností, což se samozřejmě projeví i při čtení- takže hláskování pro ni bylo moc těžké. Vyhláskovala a přečtla jednoslabičné slovo, ale už dvouslabičné bylo tak dlouhé, že ho po vyhláskování přečetla špatně. Takže tam jsme jeli spíš přes slabiky.
Druhá dcera, pětiletá, se učí dobrovolně s námi, ale nechávám ji její tempo, o nic se u ní zatím nesnažím. Jí víc vyhovuje hláskovat (čili genetická), i když- stále si ještě každé slovo opravdu poctivě hláskuje a pak až přečte, přestože tohle umí už dlouho. Přečte každé slovo bez nejmenšího problému, ale u čtení textů jí pochopitelně v tom hláskování uniká smysl přečteného. Ale jak říkám, já ji spíš nechávám, ať se učí jak chce a myslím, že se to časem prolomí, ona se stále snaží hodně číst sama od sebe.

Jinak- i když jsem s Maruškou slabikovala, učily jsme se nejdřív hůlková písmenka, která už znala, takže taky čteme knížky na genetickou metodu, už to tu někdo zmiňoval- Zvířátka a teď nově ještě druhá- mám je ještě sbalené v batohu, tak přesný název nevím.