Přidat odpověď

Cimbur, tohle je už celkem zastarlý názor, že se dýchání (popř. chování vůbec) při porodu nacvičovat. Lamaze. Už alespoň pětadvacet le se ví, že to nefunguje příliš dobře (I když výjimka potrvrzuje pravidlo, někomu to třeba zrovna pomoci může, ženské nerodí jako mašiny, každá potřebuje něco jiného.), jen naše čeké porodnictví se toho drží jak Helvéti Kalvína.
Správné dýchání se během porodu dostaví nevolané samo, pokud je žena v pohodě a není moc sjetá příp. léky.
Jediné, co je asi dobré vědět, je že to psí dýchání je dobrá pomůcka, pokud máš silné nucení na lačení a branka ještě není zašlá ani na lem, uleví to i v kombinaci s kolenoprsní polohou.
A v našem prostředí je ještě dobré vědět, že ve druhé době tě pravděpodobně budou nutit se s kontrakcí nadechnout, zadržet dech a usilovně tlačit, čemuž se bude tělo vzpírat. Tohle se dá nacvičit a dá se tak porodit, vímto z vlastní zkušenosti, absolvovala jsem v během druhého těhotenství speciální průpravu pro potod v leže na zádech bez opory nohou (podrž si sám) se zadržením dechu. Jde to, ale je to těžká atletika, která tréning vyžaduje, navíc je to zbytečné a není to úplně bezpečné.
Nejefektivnější a nejbezpečnější tlačení je s VÝDECHEM, několikrát během jedné kontrakce, krátce za sebou, viz. Enkin&kol., Efektivní péče v perinatologii. Ale to není třeba si pamatovat ani nacvičovat, tělo to dělá úplně samo a to i při silně medikovaném porodu včetně epidurálu. Taky vlastní zkušenost.

Zakladatelce: až při třetím dítěti mi konečně došlo (mnoho žen je podstatně bystřejších), že "práce" s porodní bolestí není primárně věc dechu. Je to stav mysli. Tu bolest musíš "pustit". Pustit ji do těla, maximálně se uvolnit, poddat se jí, nechat ji projít. S tím se pak úplně automaticky spojí hluboké pomalé dýchání.
My jsme vychovávaní spíš bolest "zvládat", překonávat ji a to znamená se jí bránit, být jakoby v opozici k ní, přemáhat ji. Během porodu je ale tahle taktika kontraproduktivní, nějakou dobu vydržíš, pokud bude porod lehký, bolest ne tak silná, můžeš ho tak zvládnout celý, ale spíš se dostaneš do bodu, kdy už to nedáš, bude to silnější, než jde ovládnout rozumem. Pak ti hrozí panika, která zůsobí ztažení, čili přesný opak toho, co se má při porodu dít a dát asi už netřeba popisovat.
Za sebe můžu tisíckrát doporučit dobrou porodní asistentku, mně to neuvěřitelně pomohlo. Ví, že teď už bych to zvládla i sama, ale pro první "skutečný průchod" byla jako průvodce neocenitelná.