Přidat odpověď

Ahoj,

taky mám doma 4-leťáka.

Tohle, jak popisuješ, na mě zkouší taky - s větším či menším úspěchem.

Naštěstí na veřejnosti to nedělá, to je náramně hodňoučký a miloučný, ale jakmile zaklapnou dveře od domu a jsme doma, tak je schopen se válet ve slipkách na koberci, protože se nechce rozdělit o tic-tacy se starším synem atd.

Nechávám ho, zjistila jsem, že úplně nejhorší je na něho řvát, křičet, spílat či ho plácnout - to ještě přitvrdí a není vůbec k zastavení.

Já si ho nevšímám, hlavně počítám do 10 a snažím se zachovat JÁ klid, a on - světe div se - se potom tak uklidní a přijde a říká, jak to bylo škaredý, co vyváděl....

Na té veřejnosti je to ale blbý, to chápu....