Přidat odpověď

Když mu jeho chování oplácíš stejně - křik, násilí - dáváš mu najevo, že jeho chování v případě nesouhlasu je legitimní.
Když mu nařežeš, dáš mu najevo, že lepší je poslouchat a potlačit vztek, když se bojím toho, že dostanu nasekáno.
Ale počítám, že chceš, aby přestal s podobnými projevy z těch důvodů, že se mu to nevyplatí, ne ze strachu.

Takže hlavně neustupovat a po dobu vztekání se zdržet komunikace s ním. Strčit za dveře a obnovit hovor na to téma - jakékoliv téma - až když se uklidní.

Mně se to osvědčilo. Izolace je pro malé dítě něco tak blbého, že reaguje skoro hned. Ke vztekání je totiž nutné obecentsvo, nebo alespoň maminka, kterou je zábavné dohnat k šílenství. Jakmile Tvá reakce bude klidná, měl by si poněkolikáté uvědomit, že s Tebou nehne.

Na poruchu chování mu zaděláš leda tak, když zkusíš ty metody šoku. Dítě potlačí emoci a vyděsí se, je teda hodné,a le nikdy s enenaučí s negativními emocemi pracovat, nehledě co to udělá s důvěrou v Tebe. Taky se mi osvědčilo, když se dítě těší, jak mě strašně vytočí a bude sranda dívat se, jak jsem z toho v zadeli, se na něj klidně usmát a tomu jeho divadlu se posmívat.

Ještě je potřeba sledovat, jestli se dítě nevzteká destruktivním způsobem, pak nezavírat za dveře, jen mu porstě odepřít pozornost, což je těžší, a jestli stále normálně dýchá, a nelapá po dechu a nemodrá. Jsou takové děti. Pak bych vyhledala radu odborníka. Taky, pokud mě dítě fyzicky napadá, je třeba asi zafixovat

Hovořím s Tebou z té pozice, kdy jsem udělala všechny popsané chyby a tak vím, že nefungují nebo fungují špatně. Především NIKDY NEUSTUPOVAT a prostě nedat to co si dítě chce vynutit.