Přidat odpověď

Přemýšlím pořád o tom, jak bych se zachovala já, kdyby to manžel udělal mně, ale těžko se do toho vžít. Vždycky jsem si říkala, že kdyby se v našem životě objevila jiná ženská, bojovala bych za něj, protože je to chlap, bez kterýho si život nedovedu představit...tak doufám, že to co se teď děje, kdy se manžel snaží, je ten samý pokus a že to ustojíme a půjdeme celá rodina společně dál.

Utápím se v neskutečných výčitkách, mám pocit, že se z toho zblázním a místo, aby mi bylo den ode dne líp, je mi čím dál hůř, to mě hrozně děsí. :-(

A najít někde schovaný tajný jeho tajný mobil...taky se podívám! Chtěla bych vědět, co se děje, na čem jsem, pátrala bych, stejně jako teď on (nechal si i poslat výpisy z mého rodinného telefonu - je psaný na něj apod.). Takže já se na něj za tohle zlobit prostě nedokážu. Nechci to teď převést na to, že on je ten špatný, když ten kdo něco udělal, jsem já...

Je mi vážně hrozně a nevím jak z toho ven. :-( Vždycky jsem na sebe byla hrozně pyšná, že tohle jde mimo mě, že nemám vůči manželovi žádný tajemství a jak je úžasný být v pohodě a teď jsem v totálních sračkách a zcela dobrovolně...a ani nevím, jak jsem se v nich ocitla, proč jsem to dovolila...