Přidat odpověď

Ahoj,
zdravím vás.

Situace se u nás sešla tak, že se budu letos na podzim vracet do práce v době, kdy mladší dceři budou čerstvě 2 roky.
Já mám v hlavě celkem jasno, proč to dělám, jednak stejně celou dobu dělám po večerech z domova, jednak si chci udržet povědomí ve svém oboru a prostě mi záleží na mé pracovní pozici a nechci o ni přijít.
Nejsem žádná kariéristka, ale o svou práci prostě stojím a vím, že do budoucna mi její udržení přinese ovoce např. v podobě částečného úvazku, možnosti čerpání neplaceného volna na prázdniny atd atd.
Od září nastupuju na hodně zkrácený úvazek a o mladší dceru bude dílem pečovat rodinná známá a dílem bude v kolektivním zařízení, které zná, zná "tety" a tudíž to pro ni nebude vstup do neznámého prostředí.

Přesto všechno se z mnoha stram setkávám s reakcí, že lidi nechápu, proč od tak malého dítěte utíkám do práce, proč si ji raději neužiju doma atd. (Bohužel nejsem ten typ ženy, co si to celé dny doma sama s dětmi užívá)

Opravdu se kvalita rodičů měří v ČR jen podle toho, že matka je s dětmi do 3 let doma, bez ohledu na to, zda ztratí možnost být pak kvalitně zaměstnána? Orpavdu bude moje dítě tak trpět, když s ním nebudu 100% času? I když zbývající čas díky tomu, že budu chodit do práce, budu mít třeba možnost s dětmi trávit kvalitněji?

Je tu někdo, kdo se vrátil do práce předčasně a litoval? Opravdu myslíte, že budu návratu do práce litovat? Že mi uteče dětství mé mladší dcery?