Přidat odpověď

Po první mateřské jsem se vracela do práce v 15 měsících dítěte (je teda fakt, že tehdy jsme se střídali s mužem a další skoro dva roky byl pak doma on, takže dcera nemusela být hlídána "od cizích"), i tak to ale většina lidí komentovala s údivem, ať už pozitivním nebo negativním.
U druhého dítěte nastoupím sice přesně v den jeho třetích narozenin, ale cca od roka a půl pracuju 3 dny v týdnu - hlídají prarodiče a o víkendu tatínek.
Je to podle mě ideální pro skloubení mateřství a vlastního pracovního uplatnění, nevím, co by na tom mělo být špatného. Je teda fakt, že já žiju v Praze, a tady snad už ty předsudky tolik nejsou, a snad už se trochu i rozjíždějí ty částečné úvazky a pod. Mimo velká města to musí být asi o dost horší, i když já jsem se i na vsi setkala s tím, že maminka mladších dětí pracuje na část. úvazek a hlídá je třeba prababička v důchodu. Jinak mám kamarády ve Francii a ti dávají děti do "školky" v půl roce To už přišlo i mně hodně brzo, ale když jsem ty děti viděla a strávila s nimi nějaký čas, tak mi vůbec nepřišly nějak poznamenaný. Závěr jsem si pro sebe udělala takový, že to mrzí především maminku, která si ty prcky tolik neužije, ale určitě z toho nemá zas depku v takovém rozsahu, jaká je často vnucována českým prostředím. Prostě každý si to zařizujeme po svém na základě svých vlastních možností a potřeb a myslím, že okolí do toho není lautr nic. Nebo ať Ti ho teda hlídají ty maminy, co jsou celý den na pískovišti a maj za to, že pro dítě je to nedostižný ideál, ne?