Přidat odpověď

Mám dcerku (2 roky a 4 měs). Dopoledne chodíme s kamarádkami a jejich dětmi celkem pravidelně ven. Často chodíme na 10hod. Tak jsem se chvíli předtím šla převlíkat a připravit baťoh. Dcerka zatím koukala na dvd. Pak jsem řekla, ať se jde ještě vyčůrat, že za chvíli půjdeme ven. Čůrat se jí nechtělo. Dobře, vzala jsem jí, že jí převlíknu, začala se vztekat a prohýbat. Když jsem jí řekla, že půjdeme za kamarády a na hřiště, že si vezme kolo (odrážedlo), tak to vezme, ale jít nechce. Dobře, řekla jsem, že jdu sama (občas zabere) a odešla jsem a jako bouchla dveřma a čekala v předsíni schovaná. Dcerka za chvíli přiběhla, vybafla jsem na ní, čapla jí a nesla do pokoje na převlíknutí, opět nechtěla, zase jsem se schovala, další zkouška převlíknutí. Opět říkala, že nechce. Nechala jsem jí v pokoji, řvala. Převlíkla jsem se zpátky a řekla jsem jí, že ven nejdeme. Docela dlouho pořvávala - maminko ven. Od té doby si jí nevšímám (no ořvaly jsme to obě).

Nestává se to často, ale čas od času ano. Když ještě víc seděla v kočáru (a neměla takovou sílu), prostě jsem jí přes odpor převlíkla, připla do kočáru a jelo se, brzo se zklidnila. Ale na tohle prostě nemám sílu. Svoje kamarádky má moc ráda, jsme spolu prakticky denně. Jen to moje dítě se občas zasekne a prostě nejde a nic s ní nepohne. Nechci jí oblékat násilím, když bychom šli stejně jen na hřiště - nechce, jsme doma. Stejně by řvala a s takovým dítětem ven nejdu. Jak jí mám dostat ven i přes její odpor, dělám to přece pro ní, já bych ven nemusela, práce tu mám dost.

Děkuji všem, kdo dočetl až sem a poradil