ale to člověk pochopí, vždy´t nejsme stroje a já taky nejsem žádná pořádně důsledná, děti mám 4 a často mě točí, jenže tohle je fakt doporučení z ps. poraden....a navíc je to naprosto pochopitelné.
A pro dítě je lepší pevnější slovo a třeba i příkaz než maminčiny slzy....ty mu fakt ty hranice a ten pocit bezpečí boří a i proto se mnohé děti chovají tak, jak se chovají...protože nemají důsledné a pevné rodiče (nevylučuje se to s láskyplnými).
A fakt nesmíme zapomenout, že to jsou děti...i kdyby byly rozumné, chování je dětské, zkouší, tvoří, překračují, prostě poznávají..a rodiče by měli být pevným bodem v tom poznávání, aby dítě vědělo, že je v bezpečí...že maminka je v poho..a když se zazlobí, tak proto a proto...ale že ona sama je si jistá tím, co dělá, stojí si za tím a je vyrovnaná.
Vždy´t tohle jsme jako děti taky podvědomě dělaly a očekávaly (a kolik je ti příspěvků soudících rodiče, že se nechovali tak a tak)....a dávalo nám to ten pocit bezpečí..a naopak když se mamka rozbrečela, to už muselo být.....to už bylo fakt šlápnutí vedle..ale to spíš pochopí trochu starší dítě...
Ona ta volná výchova a repektování dítěte jako partneranesmí být zas moc volné (protože on to partner není), jinak je to dítě ztracené....nemá opěrné a pevné body...je to pak ode zdi ke zdi, minulý režim nahrával spíš autoritativní výchově, tenhle opaku..ale dobrej je ten střed.