Přidat odpověď

Tos špatně pochopila....nemluvila jsem o vojenské drezúře, ale o hranicích....takových, které se prostě v dané rodině nepřekračují. Každý je může mít jinak....
A pak tam nesmí chybět láska, a kde je, tam se neubližuje a má být vzájemná....ale dítě není rovnocenným partnerem, je to prostě dítě, které potřebuje dohled, dozor, výchovu a vedení....a časem každý pozná, že to prostě tak je. Navíc děti majírůzné povahy, na každé platí něco jiného, ale rozhodně ne dohadování se, co a jak bude....v těch důležitých věcech, na kterých nám záleží. Na dohadování se o běhu rodiny.
Ani ve škole a školce nenastavuje chod školky dítě (a kupodivu se těm hranicím tam většina dětí automaticky a ochotně podřídí)....a dokonce i v práci existuje nějaká hierarchie, třeba šéf, že? Nu a kde jinde se pravidlům a hranicícm člověk naučí než doma v rodině?
Takže malé děti mají jiné hranice a výchovu než velké...ale - prostě potřeba jsou.
Takže to, že s tím nesouhlasíš, neznamená, že to, co píšu, je špatně....není...a každý klasický psycholog tohle doporučí a vysvětlí.