Přidat odpověď

Pam-pelo,
autorka mluvila o situaci, která je svým způsobem banální a v kontextu s přebíháním silnice a nutnými pochůzkami naprosto nedůležitá, to snad taky posoudíš.
Jistě že v některých ohledech na přizpůsobování se dítěti není prostor a tam jsou ty hranice pevné.
Ale nevím, proč o pevných hranicích píšeš zrovna u takovéhle (s prominutím) KRAVINY, tj. jestli jednou či občas (věnuj pozornost těmto časovým údajům) nepůjdu ven, kam vůbec nemusím (neb se jedná jen o zevlování na hřišti, není to ani povinnost vyvenčit psa ani návštěva lékaře), a kdybych nešla tak bych se doma stejně dobře zabavila. Toto je podle mne modelový příklad situace, kde mohu použít rodičovskou benevolenci. A opakuji, jedná se o slovíčko OBČAS. Nejedná se o to, že tímto děcku dám plnou volnost v organizování chodu rodiny, neznamená to, že bude snídat, obědvat i večeřet nanukáč a neznamená to, že bude moct volně běhat na silnici mezi autama.