Jistě, že jsem o tom mluvila s rodiči. Ale v 80. letech se takové experimenty nedělaly, aby si dítě nechalo třeba ve 12 letech změnit jméno. Navíc to vidíš i tady - rodiče si zde brání svou volbu a jsou přesvědčeni o své neomylnosti.
Dnes už se to neřeší vůbec, jména přibývají a řekla bych, že si lidi na nová jména zvykají. Ovšem české maloměsto bych rozhodně nenazývala kosmopolitním, a ještě hodně dlouho to tak bude.
Jak je vidět, nejsem jediná, kdo má takovou zkušenost. Pak sem píšou lidi, co říkají, že jim vyjímečné jméno nevadilo - a tomu věřím. Od začátku píšu, že každý jsme jiný. Ale já právě nechci riskovat, že to mé děti budou mít tak, jako já. Když ty své děti pozoruji, tak si myslím, že dcera je mi podobná, syn by klidně mohl být ten Bivoj, ten by si to rozhodně uhájil a ještě by z toho udělal přednost
.