Přidat odpověď

Potřebuju se jen vypsat, dohnal mě strach o práci. Navíc mi dnes přišly mejlem změny, které jsou v oblasti zaměstnanosti, podpor, úřadu práce.

Dělám 10 let v jedné neziskovce. Během těch 10 let se na vlastní náklady neustále vzdělávám, na plat si nestěžuji, i když na VŠ je to poměrně nízká částka, ale s tím jsem smířená, vždyť dělám v sociální oblasti.

Rok od roku nevím zda budu mít práci, protože platy jsou vázány tím jestli získáme dotaci. Snažila jsem se tím nestresovat, ale čím jsem starší tím víc tu nejistotu vnímám. Za celou dobu jsem v práci neměla jediný průšvih, jsem loajální zaměstnanec, respektuju vedení.

Teď se poslední dobou začaly zavádět nějaké pakárny hodné komerční sféry, bylo mi vyčteno, že chodím kouřit. Ano, vykouřím denně asi 7-8 cigaret z toho některé s klienty, na cigárku běžně řešíme klienty a probíráme pracovní záležitosti. Svou práci si musím udělat ať už kouřím nebo ne, nikomu tím žádný zisk nekrátím -chápu, že kdybych vyráběla nějaké výrobky, snižuju někomu zisk a neodvážím se nerespektovat nařízení nekouřit. U nás to nemá žádný význam, je to prostě nějaký výmysl z pozice moci. Kdybych si myslela, že to stojí jen na tom kouření, tak přestanu, ale myslím si, že o tom to nebude. Propouštělo se dost lidí, skončily některé projekty, možná se potřebují zbavit dalších lidí?

Dívala jsem se na práci a je to naprostá mizerie, kdybych přišla o práci, je pravděpodobné, že dlouho žádnou nenajdu. Práce není a když, tak je na ni zástup zájemců (kolegyně zrovna hledá, končí).

Přijít o práci by znamenal doslova krach, protože z mého platu prostě nic moc neušetřím a ze sociálky nepřežiju, ani z podpory která je 50% platu. Přemýšlím jak to zvládají ostatní, mají hypotéky, rodiny atp., nějak to na mě padlo. Mám normálně pocit, že skončím brzo pod mostem. Přemýšlím jestli mám začít hledat dopředu práci někde ve státním odejít radši sama.