Přidat odpověď

no, nám na vztek pomohl úplně jiný postup, než ignorace a vlastně posměch- to ti to ale jde, vztekej se ještě víc.
Vlastně přesný opak, snažit se do dcery vcítit, co vlastně chce a pak jí oznamovat- hrát, ty si chceš hrát, ano hrát si s hračkou, já vím- to by byla paráda...jenže je čas spaní, hračka na tebe počká...do zblbnutí.
U dobrot, hraní, pohádek, koupání, kloužaní, odchodu z písku- prostě u všeho co ji bavilo a blížil se konec s předstihem dát vědět, že přijde. Ještě 3x si dáš piškot, třikrát uděláme bábovku atd. a pak budem muset jít.
Já chápu vztek dítěte, které si třeba přelévá v bazénku vodu a bez varování ho někdo vyndá.
A taky dostává dcera na výběr- jako z více rozumných možností, ne že by si sama vymyslela všechno. Jogurt, nebo ovoce? Ne vem si co chceš...písek, nebo park.
Ale je tedy fakt, že dcera se jeden čas vztekala strašně, ale byla "běžné" dítě...ale taky se dávila až zvracela, ale neublížovala si nikdy a jinak byla zlatá, takže možná to fungovat nebude...