Přidat odpověď

Dano na šéfa se vykašli, teď je nejdůležitější miminko a ty. Snaž se dát do pohody. Co vlastně děláš za práci, že nemůžeš nastoupit?
Já už mám děti dvě, ale minulý rok, když jsem byla podruhé těhotná, tak jsem si to taky moc už neužila. První dítě doma (a bohužel ho mám doma pořád, má 4 roky a někdy je to fakt dost náročné, kolektiv už nutně potřebuje, tak aspoň jsem jí dávala na půl den v týdnu do Předškolky v MC), rekonstruovali jsme dům, pak jsme ho prozměnu prodávali (navíc ani ne v ČR), málem jsme vyhořeli, naštěstí škody minimální, manžel měnil práci, stěhování ze zahraničí a spousta dalších problémů. Já už mám někdy pocit, že v mém životě nemůže jít nikdy nic jen tak lážo plážo, bez starostí, v klidu. I u prvního těhotenství jsme se stěhovali, prodávali dům. Nakonec jsem ještě ke všemu předčasně porodila, takže jsem si ani neužila těch posledních 6 týdnů před porodem, na které jsem se fakt dost těšila, že konečně budu mít čas na to a to :-( . Ale takový už je život.
Šéf si s tím bude muset nějak sám poradit, vždyť od toho to je šéf. Ty se snaž tím nestresovat, i když to je asi těžké. Ale opravdu je miminko teď to nejdůležitější a to těšení postupně přijde. I když podruhé už to je takové nějaké jiné. Já se taky těšila, ale prostě už nějak jinak. Pohlaví jsem ani vědět nechtěla. Nakonec máme druhou holku, jsem ráda, i když manžel by přivítal prozměnu kluka. Postupně, ale vidím určité výhody, že to je holčička. Nemusím ani nějak shánět oblečení, kterého mám hromadu po první holčičce (ušetří mi to hromadu času). Starší slečna je taková chůvička a snad si spolu budou dobře rozumnět. Mezi dětmi mám 3,5 roku rozdíl což je občas výhoda, protože kdyby měla třeba 2 roky, tak by to bylo asi občas na mašli. Takhle už se s ní dá domluvit a pro mě to je ulehčení. Na děti jsem sama, takže žádné hlídání, vytížený manžel, ale dá se to.