Přidat odpověď

To záleží, jak je člověk zrovna naladěn. Já v prvním těhu byla na nervy vlastně ještě před početím. Řešila jsem vitamíny na otěhotnění, milion těhu testů, polohu pro otěhotnění, plodné dny. Pak jsem se bála i jet tramvají, že drncá. Pak jsem s krvácením jela do nemocnice a poté dva měsíce bez hnutí ležela v posteli. Prostě bála jsem se všeho a divila se, že moje okolí mě tak málo šetří, když jsem těhu. Pokračovalo to tím, že jsem přehnaně pečovala o dítě, nervy ze všeho. Srovnala jsem se až s druhým těhu. Rozhodla jsem se si to užít, co nejvíc bez lékařů a vnímat hlavně to těhu, porod, miminko. Najednou jsem v sobě cítila velkou sílu, že já vím, co se v mém těle děje. A funguje to i s dítětem, je nám fajn.

A na šéfa se vyprdni, teď už je pro tebe úplně vedlejší. Je to vůl, když si tyto své problémy vylil na tobě.