Já v pohodě, sice jsem se bála, že podruhé potratím, ale vlastně nijak křečovitě. V práci jsem pokračovala, ale dost to už šulila (výzkum, tak jsem se v tom nimrala), byla jsem totiž pořád unavená. Genetiku nebo horší věci jsem si nepřipouštěla, que sera sera, ale bála jsem se porodu, že se zcvoknu bolestí a strachem. Nimrat v co by kdyby jsem se paradoxně začala až po porodu, to jsem pořád četla o syndromu náhlého úmrtí, chorobách, úrazech
teď už se zase uklidňuju a přestávám se bát každého prdu prcka. Tak ... čas si pořídit další, co?